Projekt Krokus na ZŠ Nádražní
Tento mezinárodní projekt představuje způsob, jak mladým lidem názorně přiblížit tématiku holocaustu a prohloubit jejich povědomí o nebezpečí rasismu a nesnášenlivosti. K projektu se váží různé aktivity, základní aktivitou je výsadba žlutých krokusů jako připomínka jednoho a půl milionu židovských dětí a tisíců dalších dětí, jež během holocaustu zemřely. Další aktivitou, která se na naší škole realizuje již opakovaně, byla projektová výuka, kterou vedli samotní žáci devátých ročníků. Ti vstoupili do 5. - 7. tříd a za pomoci různých aktivizujících výukových metod seznamovali své mladší spolužáky s tématikou holocaustu.
A jaký byl tento den z jejich pohledu? Ze začátku většinou trocha trémy a obav, zda zvládnou zadaný úkol se ctí a na konci hrdost ze zvládnutí nové role a spousta nových zkušeností.
„Začali jsme hned v osm ráno, kdy jsme se sešli s ostatními skupinami ve třídě a naposledy jsme si řekli, co a jak bude a kdo bude co říkat. Potom už se šlo do akce. Přišli jsme do tříd, kde už nás čekali děti i s jejich vyučujícím a vřele nás přivítali. Začali jsme prezentací o holocaustu a tematickým videem, po kterém jsme se zeptali, jaké emoce v nich vyvolalo. Reakce byly různé od znechucení až po strach. Další částí projektu bylo povídání o knize Hanin kufřík, u které jsme se jen zastavili jen krátce, protože děti knihu znaly a mohli jsme se pustit do dalších aktivit. První úkol spočíval v tom, že děti měly říct, u koho by schovaly svůj drahocenný majetek při odjezdu do koncentračního tábora. Odpovědi byly opravdu různorodé od zakopávání věci na zahradě, až po zazdění ve sklepě domu. Poté jsme se s dětmi rozhodli, že si pročteme vyhlášky, které zakazovaly Židům dělat určité věci. Bylo až překvapující, co vše bylo zakázáno, dokonce ani holuby chovat nesměli. Ovšem nejvíc překvapující byl zákaz chození do školy, což všechny děti velice ranilo. Bohužel už nám ale nezbýval čas, a tak jsme se museli rozloučit a vydat se každý svojí cestou.“ Nikolas Horák
„Ze začátku to byl docela stres, ale po chvíli mluvení už to bylo dobré. Rozhodně to považuji za dobrou zkušenost a zjistila jsem díky tomu, že učitelkou bych být nechtěla. Měli jsme super skupinku a ve všem jsme si pomohli a rozhodně nás to sblížilo. Třída, kterou jsme učili byla skvělá.“ Denisa Prokopová
„Ze začátku jsem se projektu bál, ale nakonec mě projekt velice překvapil. Když jsem přišel do třídy, která nám byla přidělena, tak jsem si říkal, že to nemůže dopadnout dobře. Ale nakonec to bylo super. Na začátku mi chvíli trvalo, než jsem se rozmluvil, ale pak už to šlo jako po másle. Nakonec jsem zjistil, že třída, kterou jsme měli učit, byla velice chytrá, při aktivitách spolupracovala a poslouchala naše pokyny, z čehož jsem byl velice překvapen. Myslím si, že projekt dopadl dobře, bez jakýchkoliv komplikací. A to i přesto, že ve třetí vyučovací hodině jsme už byli vyčerpaní, ale pořád jsme do toho dávali maximum, aby z toho děti něco měly a byly zase o něco chytřejší a zkušenější. Nakonec bych si projekt zopakoval a tímto chci poděkovat paní učitelce Slámové za bezva zkušenost.“ Adam Klusáček
„Už od chvíle, co jsem vstala jsem se cítila ve stresu, s uplývajícím časem jsem stres cítila čím dál tím víc. A pak to začalo, rozešli jsme se do tříd s tím, že žáci, které jsme měli učit, začali postupně chodit do třídy a připravovat se. Ve chvíli, kdy zazvonilo na druhou hodinu stres opadal a my museli začít, aby se vše stihlo. Hodiny jsem si později začala užívat, žáci pozorně poslouchali a zajímali se o to. Tento den jsem si užila a získala spoustu nových zkušeností a sblížila se se spolužáky, se kterými jsem se normálně nebavila.“ Lucie Fryšoncová
Fotografie z akce najdete ZDE